Podporujeme a fandíme projektu Online v KLÍDKU
Práci PROSTOR PRO můžete podpořit tady https://www.prostorpro.cz/darujte
Sebevraždy, drogy i úzkosti. Služba zachytává ohrožené děti na internetu
Sociální pracovníci z hradecké neziskovky Prostor Pro zachytávají rizikové chování mládeže na Instagramu či Facebooku. Unikátní digitální „streetworková“ služba Online v Klídku už pomohla stovkám dětí, které se na sociálních sítích svěřily s tíživými problémy v rodině, ve škole, mezi kamarády. Podle odborníků mají podobné aktivity po přesunu mladých do virtuálního světa velkou budoucnost.
„Beru prášky. Byla jsem v léčebně, doma věřím jen dědovi.“ „Nesnáším jídlo. Když jím, hned se mi vybaví, jak se naši u stolu hrozně hádali, několikrát se i rvali.“ „Nemám žádný kámoše, asi nestojím za nic. Uleví se mi, když se pořežu.“ „Vyhodili mě ze školy, doma mě zabijou. Co mám dělat?“
Tyto a desítky dalších příspěvků se pravidelně objevují na sociálních sítích, jejich autory jsou nejčastěji dívky a chlapci ve věku od třinácti do dvaceti let.
Evidují je sociální pracovníci z hradecké neziskovky Prostor Pro, kteří vyvinuli unikátní službu Online v Klídku, zachytávající rizikové chování mladých lidí na internetu. Zdaleka nejoblíbenějšími sítěmi jsou dnes pro mladé Instagram, TikTok a Facebook.
„Úzkostné stavy, sebepoškozování, traumata, rodinné trable, osamělost, konflikty s vrstevníky, šikana, potíže, se školou, zdravotní obtíže, drogy, chudoba, zanedbávání. S těmito potížemi se potýkají desítky tisíc dětí v Česku. Těm, které se nemohou spolehnout na pomoc svých blízkých, pomáháme v nízkoprahové službě pro děti a mládež Klídek. Abychom se k ohroženým dětem dostali co nejrychleji, spustili jsme před dvěma lety tento projekt,“ říká sociální pracovnice Gabriela Lepková z Prostoru Pro, která se službě Online v Klídku dlouhodobě věnuje.
Funguje to tak, že se několik pracovníků neziskovky střídá u chatu na Facebooku a Instagramu a čtyřikrát týdně několik hodin komunikuje s teenagery z celé České republiky o jejich potížích. Zároveň si na sociálních sítích v různých skupinách a diskusích všímají, kdo by mohl potřebovat jejich pomoc a kontaktují je. Využívají k tomu třeba i zábavná preventivní videa na TikToku nebo digitální informateriály.
Když si mladí připadají ztracení
Díky bohatým zkušenostem z práce v terénu vědí, jak s mladými mluvit a umějí předvídat, kdo se řítí do problémů. Monitorují skupiny, kde se mladí svěřují, rozšiřují síť kontaktů, aby měli přehled, kde se co děje.
„Pomáháme dětem, teenagerům a mladým dospělým ve chvíli, když si zrovna připadají ztracení nebo ohrožení,“ přibližuje Lepková.
Jakmile se s člověkem spojí, nabídnou mu podporu, klidně i dlouhodobou. Přes chat na sociální síti s ním hovoří, protože pro většinu mládeže je to dnes nejpřirozenější způsob komunikace. Přes sociální sítě se navíc mladí častěji mnohem víc otevřou.
Rozsah problémů, které lze s mladými na internetu řešit, je obrovský. Jsou to potíže ve škole, nefunkční rodina, duševní potíže, sexuální obtěžování, stres, šikana, osamělost.
Digitální streetworková služba už pomohla více než třem stovkám mladých ve věku od 12 do 24 let. Zatímco pracovníci tradičních krizových linek musí počkat, až se jim ohrožené dítě ozve, tady ho sami kontaktují, a to často ve chvíli, kdy si ještě neuvědomuje vážnost situace, nemá na vyhledání pomoci odvahu nebo o existenci pomoci vůbec neví.
„Dokážeme tak řešit mnoho potíží ještě dřív, než dětem přerostou přes hlavu. Vyhledat si samo pomoc je pro dítě extrémně náročné. Často mu v tom brání nejen nedostatek informací, ale také ostych, obava ze stigmatu nebo nedůvěra k dospělým. My máme jejich důvěru, tváře našich pracovníků znají ze sociálních sítí, mohou jim tykat, neobávají se ‚oficiální‘ komunikace s autoritou,“ vysvětluje odbornice.
„Chtěla bych se svěřit, maminka je alkoholička, a přestože už byla u psychologa a měla se jít léčit, tak se na to vykašlala a dál pije,“ napsala před časem například jedna z mladých klientek pracovníkům služby.
Nedostatek podpůrných služeb pro děti
O potřebě této inovativní metody není pochyb, dokládají to i celostátní statistiky. Linka bezpečí registrovala za rok 2021 okolo 120 tisíc kontaktů a téma psychických potíží v jejich statistikách narostlo meziročně o 45 procent. Odbory sociálně právní ochrany dětí pracovaly v Česku v roce 2020 s více než 150 tisíci rodinami.
Služba Online v Klídku v několika číslech:
Stovky odpracovaných hodin v online prostředí
Stovky kontaktů s dětmi a dospívajícími
Až dva tisíce poskytnutých služeb
Struktura zachycených dětí k letošnímu jaru:
- 134 dívek
- 83 chlapců
- průměrný věk: 17
Typy potíží procentuálně:
25% psychické potíže – sebepoškozování a sebevražedné tendence
23% rodina, vztahy s vrstevníky
20% osamění a obavy
Na současném stavu se podepsala i pandemie covidu, během které na 10 tisíc dětí vypadlo z online výuky úplně a až 200 tisíc se jich nemohlo účastnit v online podobě, což může mít dlouhodobé dopady. Dále každé 18. dítě u nás nedokončí běžnou základní školu a v některých krajích je to až 16 procent dětí. V neposlední řadě každé druhé dítě se setká během školní docházky se šikanou a okolo 20 tisíc dětí vyrůstá v nevyhovujících podmínkách na ubytovnách.
„Vážným problémem při poskytování pomoci takto ohroženým dětem je, že v Česku stále přetrvává nedostatečná dostupnost podpůrných a poradenských služeb pro děti a dospívající, kteří se v takových obtížných životních situacích ocitnou,“ říká zástupce ředitele neziskovky Prostor Pro Marek Nagy.
Nedostupnost služeb ohrožuje zejména mladé lidi, kteří žijí mimo větší města nebo na periferiích regionálních center.
„Pro tisíce dětí – zejména v menších městech a obcích – je tedy včasná pomoc a systematická podpora jen velmi obtížně dostupná, většinou fakticky nedostupná. Nám se může ozvat kdokoliv odkudkoliv v České republice, i z těch nejzapadlejších koutů. Právě tam účinná pomoc chybí nejvíc,“ líčí Nagy.
Svět online: změna v trávení volného času
Zachytávání rizikového chování „puberťáků“ na Instagramu nebo Facebooku je jedno z efektivních řešení, které reaguje na zásadní změnu v komunikaci a trávení volného času mladých na přelomu první dekády 21. století.
Nástup sociálních sítí a digitálních platforem je přelomový. Podle odborníků je zjevné, že online prostředí už přestáváme vnímat jako méně reálnou část skutečnosti. Generace, které se do světa rozvinutých online technologií narodily nebo v něm dospívaly, už online prostředí považují za naprosto přirozenou součást života. Nové postupy pro práci v digitálním prostředí jsou jen logickou reakcí na tuto změnu.
„Stejně jako ‚pouliční‘ verze streetworku ani ta ‚onlinová‘ nečeká, až se klient sociálnímu pracovníkovi sám ozve a požádá jej o pomoc, ale na základě monitoringu a vyhodnocení situace mu ji sami aktivně nabízíme,“ říká Nagy.
Pracovníci Online v Klídku chtějí službu dále rozvíjet. Cílem je jejich know-how a metody práce v online prostředí rozšířit mezi další organizace pracující s ohroženými dětmi a dospívajícími. Proto vypracovali také metodiku, která umožní snáz rozběhnout podobnou službu i dalším organizacím, které se prací s ohroženými teenagery zabývají.
Legislativa je v době sociálních sítí pozadu
Problémem také je, že pozadu jsou zákony; současná legislativa totiž terénní formu práce s mládeží v online prostředí „nezná“. Nízkoprahovou práci s mládeží nelze podle zákona vykonávat jinak než tváří v tvář, přestože jde, na základě dlouhodobých zkušeností pracovníků nízkoprahových zařízení, o efektivní formu poskytování sociální služby.
Právě systémová změna by podle sociálních pracovníků zvýšila dostupnost pomoci a zároveň usnadnila financování celého mechanismu online terénní práce. Ta je v případě Online v Klídku aktuálně možná jen díky podpoře dárců.
Pracovníci služby tráví u chatu na Facebooku a Instagramu čtyřikrát týdně několik hodin.
Rozsah problémů, které lze s mladými na internetu řešit, je přitom obrovský, jsou to potíže ve škole, nefunkční rodina, duševní potíže, sexuální obtěžování, stres, šikana, závislosti, malé sebevědomí, osamělost.
„Pro mnoho z těch, kterým jsme se snažili pomoct, to bylo poprvé, kdy jim někdo podal pomocnou ruku, protože nemají rodinnou podpůrnou síť, šanci sami ustát své potíže, nemají se kde inspirovat a naučit se, jak spokojeně a smysluplně dospívat, komu si říct o pomoc. S námi mají znovu šanci život zvládnout,“ dodává Gabriela Lepková.
Nové metody si pochvaluje i terapeutka a konzultantka Barbora Pšenicová, šéfka organizace Nevypusť duši, která nabízí preventivní programy v oblasti péče o duševní zdraví. Z její zkušenosti je online prostředí novým terénem pro sociální služby mezi mladými lidmi.
„Velmi oceňujeme, když se za nimi do tohoto prostředí služby vydávají. Sama jsem měla možnost být u zrodu terénní práce online a považuji ji za nevyhnutelnou. Prospěšné je to především proto, že záchyt může být daleko větší než ve fyzickém světě, informace se k mladým dostane rychleji a možná i pomoc. Zároveň to snižuje práh dostupnosti té služby samotné, což vychází už ze základů této práce, protože pro mladé lidi je jistě jednodušší psát někomu na ‚sítích‘ než vzít za kliku. Ostatně vycházíme také z toho, že když se někomu z nás děje něco nepříjemného, také hledáme odpovědi jako první na internetu,“ říká.
Sociální odstřižení, způsobené trávením většiny času na internetu, může mít výrazný vliv na úzkostné obtíže. Podle Pšenicové mnoho výzkumů potvrzuje, že covidová pandemie měla výrazný vliv právě na tyto druhy obtíží.
Terapeutka: zvyšuje se výskyt úzkostných poruch
„Mladí mají často obtíže při vycházení z domu a při setkávání se s vrstevníky, což ústí až v psychosomatické obtíže, třeba ve formě fyzických projevů úzkosti při docházení do školy. Dalo by se to pojmenovat jako sociální fóbie. Trochu zjednodušeně – člověk je tvor společenský a především mladí lidé, jejichž identita se rozvíjí a ukotvuje, potřebují být v kontaktu s ostatními, aby se mohli vymezovat nebo přidružovat k tomu, co chtějí či nechtějí žít, kde jsou jejich hranice. A to je pak kvůli sociálnímu distancu ohroženo. Samozřejmě můžeme také mluvit o závislostech na technologiích, kterou už velmi intenzivně adiktologové pojmenovávají, na online hrách, ale i na komunikaci na sociálních sítích.“
Nárůst psychických obtíží mladých je alarmující, podle terapeutky se například zvyšuje výskyt sebepoškozování.
„To je pro mě jeden ze závažných symptomů zhoršujícího se duševního zdraví. Až v tomto momentě si teprve všimneme, že se něco děje. Alarmující jsou také nedostatečně kapacity pomáhajících profesí, ať už zdravotních, sociálních nebo školských. Na celou zemi je pouze 90 dětských klinických psychologů a psycholožek, stejně tak je nedostatek školních psychologů na základních školách. Dále se zvyšuje výskyt úzkostných poruch různého typu. ADHD a schizofrenie jsou pojmy obecně známé, ale zatím se do povědomí nedostaly ty ostatní, například panické poruchy, úzkostné, sociální fóbie a další poruchy osobnosti,“ dodává Pšenicová.
Online v Klídku na Instagramu: https://www.instagram.com/online_v_klidku/
Online v Klídku na Facebooku: https://www.facebook.com/onlinevklidku/
